Historicky první company offsite proběhl v listopadu roku 2022 v krásné chaloupce ve středních Čechách. Druhý v březnu letošního roku ve Hrubé Skále. Tipnete si, kam jsme se vydali letos? Šumava, Krkonoše nebo Orlické Hory? Samá voda!
Letos jsme si stanovili jeden jediný cíl a nebyl zrovna jednoduchý. Byl to konkrétní obrat firmy, který musíme splnit do company offsite č. 3! Čekali jsme, že se to povede možná ke konci roku, ale i přes nepřízeň zářijového měsíce, který za nás byl podprůměrný, jsme zvládli této částky dosáhnout.
Za odměnu jsme odletěli na první zahraniční company offsite do Itálie! Pizza, aperol spritz, spaghetti, slunečné počasí a koupačky v moři? Tak to Vás zklamu, takhle sluníčkový to zase nebylo. 🙃 Ale pojďme hezky popořadě.
I cesta je cíl
Vycestovalo nás osm. Možná si říkáte, že je to málo a ano, nebyli jsme kompletní. Ale i tak zorganizovat vše pro osm lidí může být občas fakt oříšek. Na letišti v Praze jsme se kupodivu sešli všichni a včas. Někteří tam byli dokonce i dvě hodiny před odletem, ačkoliv se cestovalo jen s příručním zavazadlem a povinnost odbavit se tak odpadla (že jo Michale). 😂
Po necelé hodince a čtvrt letu jsme přistáli na letišti Malpensa v Miláně plní nadšení. To ale odpadlo takřka okamžitě, když jsme zjistili, že naše dvě pronajatá auta jsou více jak 4 km pěšky a taxi po nás chtělo nekřesťanské peníze. Michal, Danilo a Šimon nakonec nekřesťanskou sumu obětovali a odjeli taxíkem. Nás zbylých pět přešlapovalo z místa na místo ještě dobré 2h, pak jsme to vzdali a šli si dát oběd do foodcourtu italského letiště. Focaccia zasytila naše žaludky a některým i pomohla ke zklidnění před prvním nervovým zhroucením.
S plnými žaludky jsme nasedli do aut a vyjeli jsme směrem k našemu cíli, k jezeru Lago Maggiore. Po zhruba 45 minutové jízdě jsme se ocitli před tří patrovou vilou na soukromém pozemku, která se pro nás na 5 dní stala domovem. Výhled z terasy byl přímo na jezero. No uznejte sami, tenhle výhled neomrzí.
Každý jsme jiný, ale dohromady jsme tým
Čtvrtek a pátek jsme pojali ve znamení práce, ale tak trochu jinak. Tento čas jsme věnovali tomu, abychom se lépe poznali, protože jsme mezi sebou za poslední měsíce uvítali několik nováčků. Hráli se různé hry, které byly zábavné, a díky kterým jsme o druhých zjišťovali spoustu nového.
Také jsme měli brainstormingy, kde jsme probírali to, kam chceme firmu posunout, a jak toho dosáhnout. Aktivně jsme diskutovali nad tím, jak closovat více dealů a nebo jak markeťák může zvládat 3x více klientů než nyní a nezbláznit se z toho. Páteční odpoledne završil Jirka svým zábavným workshopem na téma time management, z kterého jsme odcházeli jako medvědi, lvi, vlci nebo delfíni. Nesnažte se to pochopit. 😀
V pátek večer nás Michal (náš CEO) vzal do města na večeři. Malebné městečko plné kamenných domečků a krásných restaurací s venkovními terasami. My měli jasno! Chtěli jsme do té nejvyhlášenější restaurace ve městě. Vrchní číšník se pousmál a zeptal se, zda máme rezervaci, bez níž se k nim nikdo nikdy nedostal. Asi jsme měli kouzlo osobnosti, protože i bez ní jsme za 45 minut dostali stůl. Šli jsme se tedy projít po městě a poté začaly pravé italské hody. Krevety na česneku, pizza, těstoviny a aperol spritz! Večer jsme si společně užili na max!
Všichni na palubu, je tu zábava!
Na sobotu si pro nás Michal připravil překvapení v podobě 4h plavby soukromou lodí po jezeře. No, jak už jsem zmiňovala, organizace nebyla naší nejsilnější stránkou, a tak jsme v pátek pozdě večer zjistili, že loď je sice rezervovaná, ale ne na jezeru Maggiore, nýbrž na jezeru Como, což znamenalo necelé 3h jízdy.
Spontánní akce jsou ty nejlepší, a tak jsme se v 7h ráno vydali směrem k jezeru Como. Jeli jsme jako obvykle dvěma auty, když v tom nám zhruba v polovině jízdy zavolají kolegové, že zabloudili a ať vyzvedneme loď. No nebyl by to až takový problém, kdyby ve ztraceném vozidle neseděl i náš CEO s firemní kartou. 🥲
Po půl hodině v dáli vidíme ztracené kolegy a my se tak mohli vydat na nezapomenutelnou plavbu. Čekali na nás hned dvě překvapení. První bylo velmi příjemné v podobě našeho prvního merche vůbec. Každý dostal tričko a šátek Prodator.
Druhé překvapení bylo, že loď řídil Danilo a Michal a aniž by někdo z nás tušil, že k tomu mají oprávnění, už jsme se plavili. Večer jsme si sedli na zadní terasu na zahradě a Danilo se chopil grilu. Ani Vám nemusím popisovat, že za úm co předváděl, by se nemusel stydět ani šéf michelinské restaurace. Bylo to zkrátka mňamózní!
Kdo nás živil mimo Danila a jeho gril byla Denča (jeden z našich nováčků), která nás pohostila pravým italským chřestovým rizotem, caprese salátem, těstovinami a nebo řeckými tzatziki.
Neděle se nesla po zasloužené práci ve znamení volného programu pro všechny. Rozdělili jsme se na tři skupinky. Jeden člen týmu potřeboval dobít baterky, a tak zůstal na vile a relaxoval. Druhá skupina se vydala do města Stresa a vyzkoušela si pravé, italské, kavárenské povalečství.
Třetí skupinka se rozhodla absolvovat hike a objevovat krásy italských vrcholků. Měli ujít pohodových 4,5 km a to, že se z nich stalo necelých 13 km ponechám bez komentáře. A to, že díky opravdu náročnému terénu se někteří spíše lidově klouzali po zadku (že jo Denčo), též netřeba komentovat. 😅 Očividně ani orientační smysl nám nic neříká. Doslova jsme se doplazili do města Stresa a zašli si na zaslouženou pizzu a aperol.
Suma sumárum, ano, do příštího zahraničního company offsite máme co zlepšovat… Ale tyhle zážitky nám nikdo nikdy nevezme, a to je to nejdůležitější!
S láskou, Prodator. 💙
