Nedávno jsme narazili na dost rozhořčený příspěvek ředitele jedné nové české banky. Dva nadějní uchazeči mu nepřišli na pohovor. Řeknete si – normálka, stává se. Jenže šlo o juniorní pozici s platem 60 000 Kč a možností kariérního růstu. To už je trochu zvláštní, ne? Proč o takovou šanci nestáli?
Odpověď si ředitel vlastně dal sám. Jeden kandidát přijal jinou nabídku. Rychlejší. Druhý už se ani nenamáhal ozvat, že nedorazí. A tady je ten problém – rychlost. Můžeme mít sebevíc lákavou nabídku, ale pokud nebudeme reagovat pružně a rychle, konkurence nás předběhne a kandidát je fuč.
60 tisíc? Super, ale kdo má čas čekat?
Brát jako junior 60 000 Kč měsíčně zní skvěle. Ale kdo má dneska čas čekat? Složenky se samy nezaplatí a lednička se nezačne plnit příslibem práce. Doba, kdy si uchazeči sedli a trpělivě čekali na reakci firmy, je pryč. Dneska se jede na rychlost.
Navíc pomalý nábor prozradí o firmě víc, než bychom možná chtěli. Ukazuje na zkostnatělost a neschopnost rozhodovat se. A to je přesně to, co generace Z v práci nesnáší. Rychlost a flexibilita nejsou jen moderní buzzwordy, ale realita, kterou mladí očekávají. Zkuste si sami odpovědět – jak dlouho u vás ve firmě trvá dotáhnout věci do konce? Hodiny? Dny? Týdny? Pokud spíš to poslední, není se čemu divit, že vám lidi mizí.
Kolik kol pohovorů je ještě v pohodě? Lidé mají jasno.
Rozhodli jsme se to ověřit a zeptali jsme se přímo lidí. Do našeho průzkumu se zapojilo 967 respondentů a otázka byla jednoduchá: Kolik kol pohovorů je podle vás ještě v pohodě?
- 62 % odpovědělo, že maximálně dvě kola.
- 37 % zvládne tři kola, ale to je strop.
- A jen 1 % lidí je v pohodě se čtyřmi a více koly.
Z toho jasně vyplývá, že pokud si myslíme, že čím víc kol, tím lepší výběr, jsme na omylu. Každé další kolo zvyšuje šanci, že kandidát zmizí dřív, než se rozhodneme.
Jak velká je šance, že vás někdo předběhne? Větší, než si myslíme.
V dalším průzkumu jsme se zeptali 752 lidí na otázku: Vzali jste někdy práci jen proto, že nabídka přišla rychleji?
- 51 % odpovědělo ano.
- 49 % odpovědělo ne.
Takže máme víc než poloviční šanci, že nám někdo vyfoukne slibného kandidáta jen proto, že byl rychlejší. A to je dost alarmující číslo, nemyslíte?
Co si z toho odnést?
Je to jednoduché. V dnešní době nestačí mít skvělou nabídku. Musíme být rychlí, efektivní a ukázat, že umíme jednat. Talent nečeká. A když budeme váhat, někdo jiný nebude.
Tak co, jak rychle teď budete reagovat na dalšího kandidáta?
